Restaurovaní nábytku a mobiliáře
Prioritou našeho ateliéru je restaurování historického nábytku. Nabízíme komplexní servis v oblasti restaurování a konzervování nábytku a dřevěných plastik. Zabýváme se restaurováním historického mobiliáře jak pro soukromé klienty, tak pro instituce, jakými jsou muzea, galerie...
Při restaurování a konzervaci pracujeme s materiály a technologiemi odpovídajícími době vzniku daného předmětu s důrazem na zachování historické hodnoty. Zabýváme se nábytkem, starožitnostmi a uměleckořemeslnými pracemi všech slohů, vyrobené nejrůznějšími historickými technologiemi, mající rozmanité varianty zdobných technik.
Prioritou naší práce je seznámit se a pochopit původní autorské dílo a tak co možná nejvíce se přiblížit k dokonalosti původního vzhledu se zachováním historické hodnoty. Naprostou samozřemostí je šetrnost přístupu a preciznost provedení všech zásahů. S tím je také většinou zahrnut zejména prováděný průzkum díla, jeho konzervace, interpretace estetické hodnoty díla a dokumentace provedeného restaurování. V případě složitosti daného historického nábytku, je samozřejmá spolupráce s odborníky z příbuzných oborů – uměleckými kováři, restaurátory kovů, malíři, sochaři, kunhistoriky a dalšími odborníky uměleckého směru.
Všechny odborné zásahy do daného předmětu provádíme výhradně za použití tradičních historických technologických postupů, autentických přírodních materiálů a ingrediencí. Všechny zásahy probíhají v souladu s restaurátorskou etikou a v souladu se zákonem o kulturních památkách.
Techniky vykládání nábytku a povrchové úpravy
Pro představu složitosti restaurování historického nábytku, znalostí a vědomostí, bychom Vás chtěli seznámit s různými technikami vykládání nábytku a jejich povrchovou úpravou.
Inkrustace
Je nejstarší způsob vykládání nábytku. Rozumí se jí vykládání povrchu tlustšími kousky dřev v masivním okolí (do plochy masivního prkna jsou zasekány a zadlabány výřezy, do nichž je vložen odlišný materiál nebo tentýž materiál s opačným směrem kresby dřeva). V naší zemi byla inkrustace nejrozšířenější v období tzv. selského baroka.
Intarzie
S rozvojem techniky se objevily i nové dřevařské techniky – dýhy. Místo dosavadního tvrdého konstrukčního materiálu se začala používat dřeva měkká a nábytek se povrchově upravoval dýhami ze dřeva kvalitnějšího a atraktivnějšího. Intarzií nerozumíme pouhé přesahování, fládrování, ale dýhy skládané do obrazců. Nejjednodušší intarzií je intarzie pásková nebo rámečková. U složitějších se využívá barevnost dřev, jejich kresba odlišnosti směrování let. Můžeme se setkat se složitými barevně odlišnými geometrickými ornamenty, ornamenty figurální, rostlinné i žánrové obrázky.
Chátam-kárí
Jedná se o velice pracnou techniku, která vznikla ve starověké Persii a dodnes se používá v orientálních zemích.
Chebská technika
Chebská technika je v podstatě inkrustace kombinovaná řezbou, ale její provedení je velmi složité a ojedinělé. Motivem obrázků jsou většinou krajinky a žánrové výjevy. Technika vznikla v baroku a používala se do konce minulého století.
Benátská mozaika
Jedná se o zdobnou techniku italské renesance. Tenké, stejnoměrné zlomky perleti se vtlačovaly do křídového, olejového nebo lakového tmelu. Benátskou mozaikou se vykládal přírodně leštěný a černě lakovaný nábytek.
Tmelová technika
Technika převzatá z orientu. Ornament se vytváří tak, že se přibarveným křídovým tmelem zaplňuje lineární vrubořez. Kresba se skládá z různě proplétaných barevných linek, často doplněných inkrustací. Motivy ornamentů jsou rostlinné i figurální, méně často se znázorňuje architektura.
Taušírování
Je jednou z ozdobných technik baroka. Je to vykládání dřeva stříbtrným drátkem. Motiv ornamentu je vždy rostlinný a většinou doplňuje inkrustaci. Taušírování se vyskytuje spíše na drobných bytových doplňcích.
Technika Boulle- Ebenista ludvíka XIV (Charles André Boulle)
Pracoval zdobnou nábytkářskou technikou, která dodnes nese jeho jméno. Jde o intarzování nábytku cínem, mosazí, želvovinou a intarzii umocňovanou gravitováním ve všech materiálech. Želvovina se podbarvovala červeně, což zvýšilo efekt výzdoby. Nábytek byl vybavován bohatým bronzovým kováním, nejen zámků, ale také na rozích.
Povrchová úprava nábytku
Povrchová úprava nábytku, je nanesení prostředku, který několikanásobně vyzdvihne jeho historickou hodnotu, jedinečnost, ve prospěch estetické dokonalosti. Zároveň chránící jej před vnitřními vlivy, změnami klimatu apod. Nejčastějšími povrchovými úpravami v restaurování jsou:
Úprava voskováním
Úprava prováděná včelím voskem se užívala zejména u nábytku v období středověku, v dalších slozích a obdobích se s ní můžeme setkat u všech typů mobiliáře, který měl spíše užitnou funkci. Typickým příkladem je tzv. selský nábytek, předměty denní potřeby.
Šelaková politura
Politurování je jednou z nejstarších povrchových úprav dřeva. Přestalo se používat s rozšířením průmyslové výroby nábytku, protože pomocí strojů nelze tuto úpravu provádět. Leštění vyžaduje soustředění a cit v rukou i cit vizuální, mnoho času a trpělivosti. Zato však dřevo pod politurou svítí, má krásný medový lesk, který zvyšuje barvitost dřevin – intarzie i inkrustace získává politurovou hloubku, plastičnost, živost. Má jedinečné vlastnosti vést světlo a lomit jej tak, že vzniká optický klam hloubky dřeva a jeho struktury.